PAMĚŤ

Co je paměť, na to máme mnoho uspokojivých definicí, ale jak vzniká, jak probíhá, tady už zcela uspokojivou odpověď ihned neposkytneme. Pana pátera samozřejmě také zajímaly degenerační procesy paměti a při jejich vysvětlování se opíral o hypotézu vyslovenou B. Kafkou, o hypotézu existence ESPLAN. B. Kafka esplana chápal jako sídlo paměti. Jak mu je opakovaně popisovali jeho subjekti, představoval si je jako jakési fluidové obláčky, které se zatím svým subtilním charakterem vymykají našim možnostem nějakým přímým nebo nepřímým způsobem je blíže popsat nebo je registrovat.

Tyto obláčky pronikají naši šedou kůrou mozkovou, od níž přijímají myšlenkové vzruchy. Na každý neuron připadá několik set esplan a do nich se denně ukládá vše, co jsme zažili nebo o čem jsme přemýšleli.

Jakmile zaktivizujeme naše myšlení a začneme vzpomínat, probudí se, nebo vyjádřeno jinak, rozkmitají ta esplana, která mají vztah k naší vzpomínce nebo předmětu přemýšlení. Tak si také lze vysvětlit vznik myšlenkových asociací.

Nejdůležitější jsou pro nás esplana tzv. panenská (jak je pojmenovával Kafka), která vznikají v dětství a v mládí. Ta mají schopnost nejsilněji uchovávat naše vzpomínky. Čím jsme starší, tím jsou naše esplana ochablejší. Takže pravdu měl můj bývalý představený, prof. J. Dobiáš, když říkal:

„Učit se musíme neustále, protože si musíme opakovat to, co jsme se naučili, a ke stáří si musíme dokonce opakovat i to, co jsme si vymysleli a napsali.“

Pan páter se ztotožňoval s Kafkovou hypotézou esplan a dodával, že ve středním a v pozdním věku nově vznikající esplana jsou již do značné míry degenerovaná a s přibývajícím stářím se již obnovují minimálně. Proto si lehko vzpomeneme na to, co jsme zažili v pěti letech, ale již nevíme, co bylo před pěti minutami.