DIAGNOZY

Stanovení správné diagnózy to je jeden z nejtěžších problémů pro medicínu do dneška. Protože se neustále mění životní podmínky, naše strava, naše léky, a to se také ihned odráží na našem zdravotním stavu. Dříve vše bylo asi snazší, pokud jsme žili v dobrém životním prostředí, konzumovali kvalitní stravu a léky byly převážně přírodního charakteru.

Určovat v současné době správně diagnózu nebylo snadné ani pro p, pátera, přestože měl k dispozici své jasnovidné schopnosti. Často to nešlo a nešlo. Tolik „vrstev“ bylo na sobě, jak on říkal, jedna pronikala druhou, která vlastně je tou hlavní příčinou, co vyvolala právě tento okamžitý stav. Někdy až po půl hodině si konečně pan páter zhluboka oddechl a řekl: „Už to mám!“

Nikdy jsem však neslyšel, že by se vysmíval současné medicíně nebo lékařům, když zjistil, že u pacienta byla nesprávně stanovena diagnóza, ba naopak uváděl příklady, jak se jedná o těžkou a zodpovědnou práci.

Např. sníme nějakou potravu, která obsahuje mnoho dusíku, ať již je to zelenina nebo maso. To se v krátké době může projevit na změně krevního tlaku, na jeho výrazném poklesu. Abychom mohli provést účinnou nápravu, je třeba tento dusík z organismu odstranit a tlak se nám srovná sám. Obvykle se však předepíše Digitalis, ten sice uměle zvýší tlak, avšak dusík v těle zůstává, a začne probíhat zápas mezi Digitalisem a dusíkem, chvilku zvítězí jeden, za chvilku druhý, až může nastat kolize.

Jsou např. antibiotika, jako tetracyklin, která mohou různě ovlivňovat tlak, podle zdravotního stavu pacienta, mohou jej na určitou dobu zvýšit nebo naopak snížit. Když si naměříme tlak právě v okamžiku, kdy je zvýšený, nedostáváme o něm skutečný obraz, protože za hodinu může být již zase normální. Ale naměřený zvýšený tlak má pro nás diagnostickou hodnotu a často na základě získaných hodnot o našem tlaku je nám předepsán lék.

Ne jinak je tomu při stanovení sedimentace. Vysoká sedimentace nám prozradí, že v těle je dosud nevyléčený zánět, ale kde probíhá nebo kde je usazen, již dost dobře nevíme.

Laboratorní zkoušky nám zjistí, že máme v organismu nadměrně kyseliny močové, ale již nám nezodpoví otázku, zda je to naše osobní chyba při preferování určitého jídla, třeba hovězího masa, hovězích polévek, nebo zda chyba není přímo v kvalitě jídel nebo ve špatné funkci některého našeho orgánu.

Zde měl pan páter výhodu, že příslušný nedostatek, který u nás zjistil, dovedl hned specifikovat. Jeden a tentýž symptom pro něho měl mnoho příčin. V těchto případech si počínal právě tak jako zkušení staří lékaři. Ti byli také i vynikajícími dietology, ale již nemohli třeba postihnout, protože to ani nevěděli, že příčinou potíží je, že se právě do krmných směsí pro brojlery začaly přidávat nežádoucí hormonální přípravky, aby kuřata rychle přibývala na váze.

Při určování diagnóz p, páter většinou neměl čas vysvětlovat, popisovat pacientům všechny články řetězce probíhajících problémů v jejich organismu. Dostali třeba jen radu:

„Přestaňte dávat klukovi kuřata nebo z něho budete mít baculaté děvčátko!“

Když se s takovýmto odůvodněním maminka pak svěřila svému přidělenému lékaři, pak po příslušném UNZ vládlo po nějakou dobu veselí, jaké hlouposti si ten sušický farář vymýšlí a jak má bujnou fantazii. A najednou se za čas dozvěděli, že se v tichosti začínají z krmných směsí odstraňovat hormonální přípravky. Pro mnohé specialisty se budou zdát některé námi uvedené diagnózy veselými minihistorkami. Budiž, pro mnohé budou třeba podnětem k zamýšlení a pro jiné třeba samozřejmostí, protože jejich empirie je donutila často ve snaze pomoci pacientovi, spojovat si i zdánlivě nemožné.

Diagnóza stanovená panem páterem vždy zachycovala okamžitý stav, koneckonců tak tomu má být vždy. Avšak některé laboratorní testy jsou časově náročné a jestliže se jich musí provést více, pak už ty první třeba nemusí být pravdivé. Pan páter uváděl nezřídka čtyřicet až šedesát údajů o pacientovi. Dva měsíce by takový pacient musel běhat po klinikách než by tolik údajů o něm příslušní odbornicí shromáždili a pak by se vlastně mělo začít znova, protože mnohé ze získaných údajů by již neodpovídalo skutečnosti.

Po dvaceti minutách stanovená diagnóza skutečně odrážela stav pacienta. Nebylo to jen dvacet uběhlých minut, ale dvacet minut doslova namáhavé práce. Nejednou si p. páter posteskl:

„Tak v říjnu mě navštívil pacient a na jaře v březnu mně slavnostně oznámil, že už se dostal k tomu, aby začal s léčbou. Když jsem se tak zpětně jasnovidně díval po těch všech stanovených diagnózách, tak jsem najednou ke svému nemilému překvapení zjistil, že třetina návštěvníků nikdy vůbec s terapií, kterou jsem jim určil, nezačala. Byli jen zvědaví, co ten farář řekne.“

Smůlu měli ti, kteří se dostavili podruhé, aniž s terapií začali nebo udělali jen polovinu, hned to věděl, ne že by si je pamatoval, že u něho byli. Jakmile jim začal určovat diagnózu, obdržel také informaci, že nesedí u něho poprvé. A ti to samozřejmě odnesli.

Někdy viděl, že má před sebou pacienty, kteří potřebují skutečně pomoci, ale již navštívili kde koho, proč by právě měli věřit jemu. To rychle vycítil, podíval se na ně přes brýle, usmál se a zcela na rovinu jim řekl:

„Vy mně nevěříte. Tak pod levou lopatkou máte mateřské znaménko. A víte, co ještě máte, a za co se stydíte, hemoroidy!“ Nedůvěra se pomalu rozplynula a pacient začal postupně důvěřovat, že by se přece jenom mohl ze svých potíží nakonec dostat, a o to pečlivěji pak dodržoval předepsané procedury.

Zcela individuálně a samostatně přistupoval při diagnostikování a terapii budoucích maminek. Nejen pan páter osobně, ale snad především jeho podvědomí si uvědomilo, že si nesmí dovolit sebemenší riskování, aby neohrozil plod. Takže celou řadu chorob, které budoucí matka měla a nebyly přímým nebezpečím pro novorozeně, neléčil. Když však nebylo zbytí, jako když zjistil pozůstatky po žloutence, což bránilo dostatečnému vyživování plodu, pak doporučil na velmi krátkou dobu, dvou, tří dnů slabý odvar z pelyňku, který by jinak nikdy u budoucí maminky nedoporučil. Říkával:

„Až jsem sám byl překvapen, jak mě to hlídá (rozuměj podvědomí), abych mamince neublížil; vše odměřuje takřka na lékárnických vážkách.“

A nyní si uveďme několik příkladů z jeho bohatého rejstříku diagnóz.

Únava. Čemu přičíst stavy únavy. Ráno vstáváme a už jsme celí unavení a malátní, jakoby celí rozlámaní. Tato únava souvisí s malým mozkem a jednou z příčin negativního vlivu na malý mozek je podle pana pátera kyselina izomáselná. Mléčná kyselina se při práci svalů změní na kyselinu izomáselnou a vypotí se. Avšak když špatně skladujeme máslo nebo jsme již koupili starší máslo, tak pak si uměle přidáváme do organismu kyselinu izomáselnou. To se projeví nejenom na naší únavě, ale také na soustředěnosti i na našich duševních schopnostech. Potom ani nemůžeme v noci klidně spát a házíme sebou. A jako další důsledek, který začneme pozorovat pod vlivem zvýšeného množství kyseliny izomáselné, je nadměrné nebo přece jen zvýšené mastění vlasů.

Brambory v mnoha diagnózách pana pátera hrály důležitou roli. Ten, kdo příliš konzumuje brambory, vystavuje se jistému nebezpečí, zejména tam, kde tato konzumace probíhá již po několik pokolení. Brambory se k nám přivezly z Ameriky, což znamenalo jistě velkou výhodu a v tehdejší době do jisté míry odstranění hladu a bídy v širokých vrstvách. I když zpočátku brambory byly dost vzácnou pochoutkou, než se rozšířily.

Brambory dnes konzumujeme v nejrozličnějších formách. Na loupačku – s máslem a tvarohem, jako přílohu k mnoha jídlům, jako pomfrity, jako dobré slané bramborové plátky, opékané brambory, bramborové knedlíky atd. Čím je vlastně tato pro mnohé nenahraditelná pochoutka nebezpečná? Bramborový škrob aktivuje enzym amylázu, který podle pana pátera pronikne do kostí, kde se usazuje a je jednou z příčin nedostatečné výživy šlach a chrupavek, chrupavky jsou pak změklé a snadno se zbortí, může dokonce nastat luxace, když nedoroste chrupavková krajka.

Další příčinou, která může vyvolat podobný problém, je také kyselina močová, která se rovněž může usazovat v kostech a zabraňovat dostatečné výživě šlach a chrupavek. Ti, co trpí těmito problémy, se brzo unaví při chůzi nebo běhu a také se cítí unaveni, mají-li někde dlouho stát. Jestliže zjišťujeme tyto příznaky, měli bychom začít přemýšlet o našich kloubech a šlachách. Dříve, zejména starší lidé, si ztěžovali na vysýchání kloubů.

Neméně riskantní jsou pro nás zelené nebo naklíčené brambory, protože obsahují solanin, který již sám o sobě je toxický (nervový jed). Jeho toxické účinky se mohou projevit na malém mozku. Můžeme dokonce pociťovat i závratě. Pan páter nazýval tyto potíže „bramborovým šokem“. Začínal se většinou u lidí objevovat v měsíci únoru a březnu, kdy brambory, přestože jsou i dobře uskladněny, začínají klíčit.

Z brambor se připravuje škrob, a ten je základem pudinkových prášků, proto pan páter upozorňoval, že to, co nazýval „bramborovým šokem“ nás muže potkat kdykoliv v roce, když si svoji oblíbenou nedělní pochoutku, pudink, připravíme z pudinkového prášku, který v sobě obsahuje škrob převážně získaný ze zelených nebo naklíčených brambor.

Brambory v sobě skrývají ještě jedno nebezpečí, viníkem je tentokrát nesvědomité přehnojování půdy dusíkem, který se valnou měrou podílí na vyšších výnosech. Někdy došlo k přehnojení dusíkem jen malého kousku pole, a z něho sklizené brambory pro nás byly přímo jedem, zejména však pro děti. Zbyl pytel s umělým hnojivem, proč ho budeme vozit domů? Vysypeme ho u meze nebo na konci pole, proč si budeme dělat starosti s opětným skládáním nebo nakládáním. Tak se to dříve často dělo. Dokonce se množství umělých hnojiv centrálně plánovalo a musela se odebrat, i když se to zemědělcům zdálo přehnané. Někteří to chtěli napravit tak, že přebytečná umělá hnojiva vozili do rokle. Tím se však nic neřešilo. Jeden ekologický prohřešek zdánlivě zachráněný – nebudou předusíkatělé brambory, vyvolal druhý – znečištění podzemních vod. Takže brambory nám mohou přivodit slušnou zásobu nevhodné formy dusíku v organismu.

A jak takové předusíkovatělé brambory poznáme? Když je za syrová rozkrojíme, nalezneme v jejich středu něco, co se podobá miniaturní krasové jeskyňce, vyzdobené krystalky. Máme-li podezření na takovéto brambory, pak bychom měli mít po ruce stále dostatek dubové kůry, a tu bychom měli přidat k bramborám, jakmile je začneme vařit.

Negativní vliv přespřílišné konzumace brambor a solaninu ze zelených a naklíčených brambor se neomezuje jen na potíže, o kterých jsme se zmínili výše. Enzym amyláza se může usazovat také v kostech očnice, pak blokuje výživu čočkových svalů, které napínají čočku, a ty se brzo unaví. O negativním vlivu zelených brambor na malý mozek jsme se již zmínili výše a přes něj může dojít k negativnímu ovlivňování zraku. Že nám zelené a klíčící brambory mohou zhoršit i zrak, se bude zdát pro mnohé nepravděpodobné. Solanin z brambor svoji toxičností může vyvolat v našem organismu širokou škálu potíží. Ve svých důsledcích může zapříčinit i srdeční potíže.

Chlorovaná voda, které jsme vystaveni zejména ve velkoměstech a dnes snad již všude, kde jsou veřejné vodovody, může při koupelích vyvolat u žen zánět děložního čípku. Chlorovaná a fluorovaná zubní pasta může u některých jednotlivců podpořit podráždění ústní sliznice, které je mikrobiálního původu.

S diagnózou medovka se již dnes tak často nesetkáme ne proto, že by se nevyskytovala, ale je mimo naši obecnou pozornost. Spíše její jednotlivé aspekty sledujeme u diabetiků.

Když někdo z předků přespříliš holdoval medu nebo hruškám nebo když jsme si je sami velice oblíbili, pak nám mohly přivodit podle pana pátera tzv. medovku. Glykogén, který vzniká v organismu z medu a z hrušek, je sice dobrou energetickou rezervou pro svaly při práci nebo náročném sportování, ale když se ho přespříliš nahromadí v játrech, pak je v nich zadržován, sníží se zásoba cukru v krvi a může dojít až k tak výrazné únavě, že si člověk musí sednout nebo se zastavit, a dokonce může dojít i k záchvatu.

Pan páter uváděl příklad děvčátka, které trpělo podobnými záchvaty a jejich frekvence se začala zvyšovat v červenci a srpnu. Tedy v době, kdy se začal ve včelníku vytvářet med. Protože včelník byl za chalupou, začal med fluidálně působit na toto děvčátko, které rodově bylo alergické na med. Z tohoto důvodu se v letních měsících zvyšovaly u něho záchvaty.

Medicína při stanovování diagnóz prakticky s tzv. fluidálními vlivy nepočítá. Mnohem blíže k nim má homeopatie. Tradiční medicína různá alergická onemocnění sice spojuje s různými ročními obdobími, avšak předpokládá přímé fyzické působení určité látky na organismus, např. jistého druhu pylu.

Zatímco u fluidálních vlivů se dostáváme kamsi na hranici mezi fyziku a přímé nebo nepřímé působení pouze informace, která v sobě jakoby shromažďuje charakteristiku působnosti určité látky. Názorně bychom to mohli chápat např. tak, že pole kvetoucích slunečnic nebo heřmánku působí svým fluidálním vlivem po okolí a jestliže bychom chtěli získat energetickou posilu, kterou poskytují slunečnicová semena, mohli bychom se vědomě napojit na fluidální vliv vyzařující z tohoto pole.

Po nutném odbočení, které jsme věnovali fluidálnímu vlivu, se vraťme k naší tzv. medovce. Zejména budoucí maminky, a zejména ty, které již byly těhotné, pan páter varoval před pojídáním hrušek, protože měl obavy, že jim způsobí ochabnutí příslušného svalstva, a tím i dlouhotrvající porod. A vznikne tak velké riziko, že při dlouhotrvajícím porodu se dítě napije plodové vody.

Jestliže sportovci používali anabolika, ihned je u nich odhalil. Rozčilovalo ho to jednak z důvodů etických a jednak také proto, že se dopouštěli vlastně zločinu na vlastním těle. Kdyby anabolika byla jen psychotonikum, pak by to nebyla ještě taková tragédie. Anabolika však o-30% více uvolňovala cukr z jater, což bylo zejména riskantní při namáhavých sportovních výkonech. A následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Játra se za dva, za tři roky, obrazně řečeno, „rozsypala“. Jednoho sportovce, kterého si oblíbil, „dopoval“ po svém. Přesně mu před závodem vypočítal, jakou potřebuje mít zásobu cukru v játrech, aby mu vystačila ještě s jistou rezervou po dobu celého běhu a aby nemusel sáhnout do tzv. železné rezervy. A tu mu dodával. Tento humánní doping prováděl pomocí karamelu. Takže, když jeho sportovec doběhl, byl na tom asi tak jako jeho soupeři před závodem. Mohl si dát ještě bez problému a bez rizika nějaké to kolečko navíc.

Pan páter si byl vědom toho, že celou řadů prvků, kterou organismus potřebuje, bychom mu měli poskytovat v co nejvhodnější formě, tak jak nám je nabízí živá příroda. Protože v ní se tyto prvky nacházejí s ostatními složkami, rovněž pro nás důležitými, v optimálních vzájemných vazbách, a tak jsou pro organismus nejpřijatelnější a nejlépe je může zužitkovat, aniž jim jen projdou, jak se někdy stává u vitaminů, stopových prvků a minerálů připravených syntetickou cestou.

Měl však jeden nekompromisní požadavek, i pro přírodní látky stanovil garanční dobu a jestliže nebyla respektována, pak pochyboval o účincích používaného přírodního produktu. Jakmile prošla lhůta 18 měsíců, již používal termínu: je to zchemizované. Zavedl si např. termín zchemizovaný fosfor. A ten považoval již za neúčinný. Pro povzbuzení duševní činnosti je z prvků vhodný fosfor, avšak v přírodní formě, tj. třeba ze sardinek nebo jasanové kůry. Jestliže však jasanová kůra nebo sardinky byly starší jak 18 měsíců, považoval je jako zdroj fosforu již za nevyhovující. Proto doporučoval označovat si na sáčcích s bylinami termín sběru a hlídat si na obalech stáří konzerv a nekupovat si je do zásoby na delší dobu.

Říkával:

„Konzervujeme proto, abychom překlenuli nejnutnější období, kdy nemáme možnost konzumovat čerstvé potraviny nebo když se musí tyto potraviny dopravovat ze vzdálených oblastí.“

Např. konzumace starých rybích konzerv nepovzbuzuje naší mozkovou činnost, ale může mít i opačný vliv. Může dokonce vyvolat zhoršení paměti.

Chemizovaný džus. Starší konzervy s jakýmkoliv džusem jsou již zchemizovány. Starý pomerančový džus může negativně ovlivňovat srdeční činnost.

Syrové a kyselé zelí, je-li používáno v nadměrné míře, může ovlivňovat žilní tonus a pružnost žilních stěn. V tomto se může jednat již o rodové předpoklady, proto je třeba zejména u osob, které mají tzv. vystouplé žíly, aby dbali na svou životosprávu a vyhýbali se všemu, co by zděděný stav zhoršovalo. Mužští potomci je dědí obvykle z matčiny strany a ženští z otcovy.

Negativní vliv na tvorbu kortikosteroidů může způsobit nadměrné užívání žlutého ovoce nebo šťáv ze žlutého ovoce, protože nedobře působí na dřeň nadledvinek.

Angína pectoris. Jejím průvodním znakem vždy je, že v levé ruce ztrácíme sílu.

Mléko může ovlivňovat metabolismus prostaty a vaječníků tím, že ovlivní hormonální rovnováhu a metabolismus minerálů. Pan páter často upozorňoval, že se nesmíme jednostranně zaměřit na mléčné výrobky, protože by mohlo dojít k nežádoucí kumulaci bílkoviny kaseinu u žen v děloze a u mužů v prostatě, což může omezovat funkci těchto orgánů. Omezenou funkci těchto orgánů jsme mohli také zdědit.

Určitý druh chřipky, která se podobala typu honkongské chřipky, pan páter ji shledával u lidí, kteří jedli hovězí nebo vepřové maso z dobytka, krmeného silážovanou kukuřicí, v níž někdy vznikl určitý druh plísně. Ta plíseň z kukuřice přešla do masa. Když toto maso nebylo dostatečně propečené nebo se jen vařilo a dusilo, pak přešla z masa do našeho organismu a usadila se na plících a svými toxiny mohla vyvolávat řadu potíží, dokonce i rakovinu plic.

Krvácení ze sliznice, zapříčiněné popraskáním jemných žilek, je většinou důsledkem nedostatku kyseliny křemičité v žilních stěnách. Jinou příčinou krvácení může být předávkování přípravků z námele určeného proti krvácení.

Příčinou herpesu může být konzumace hovězího masa nebo i hovězí polévky z masa od dobytka, který měl již před porážkou rozeběhnutý herpes.

Červenku může vyvolat vepřové maso, klobásy a šunka, které byly připraveny z dobytka zasaženého červenkou. Jakmile vás začne netradičně bolet v krku a tento pocit postupuje stále níže, lze vážně uvažovat zda nejste ohroženi červenkou.

Jednou z příčin anemie může být přespřílišná dřívější konzumace cibule nebo může být druh této anemie již zděděn po předcích, kde se mnoho používalo cibule. Pak je třeba v našem jídelníčku omezit používání cibule.

Jestliže dojde k zánětu prsu, lze také brát v úvahu možnost vnější otravy pocházející z textilu, může dojít k otravě lymfatických žlázek, což by mohlo spoluvytvářet v budoucnu podmínky pro vznik rakovinného onemocnění.

Kyselina močová se může usazovat ve vazovových místech organismu, kde může vznikat stav podobný srůstům. Nejedná se o srůsty v pravém slova smyslu, spíše o jakési slepení. Takovýto charakter mohou mít např. srůsty na pohrudnici.

Kyselina močová v našem organismu je velice záludná a usazuje se nám na místech, kde bychom ji nejméně očekávali. Zapříčiňuje celou řadu revmatických bolestí. Usazuje se na místech vystavených chladu, jako v kolenou, v ramenou nebo v kloubech našich prstů jsou-li často vystaveny studené vodě. U řidičů je takovým typickým místem levé rameno, které je jednak blíže oknu auta, co bývá navíc většinou otevřené. Ve stáří nás pronásledují ostruhy. Kdo trpí těmito bolestmi, měl by se střežit konzumovat takovou potravu, která obsahuje nadměrné množství kyseliny močové. Pak prostředky, které ji z organismu vylučují, mohou být zcela bezúspěšné.

Bolesti za ušima u dětí mohou být často vyvolány otravou lymfatických žláz a jejich špatnou funkcí. Zapříčinit to mohou různé sladkosti nebo i žvýkačky, v kterých se používalo dehtových barviv. Může tak dojít k zánětu stinných žláz. Zanícená žláza může přitisknout eustachovu trubici. Tento tlak vyvolává bolest.

Překyselením žaludku nastává jeho špatná funkce. Žlázy nedostatečně vyrábějí potřebné kyseliny, pak se bílkoviny dlouho zpracovávají a v žaludku nastává kvasný proces.

Při latentní otravě námelem, který se mohl dostat do mouky, mohou vznikat samovolně modřiny, které jsme nikdy předtím u sebe nepozorovali.

Kašel připomínající černý kašel může vzniknout z plísně, jejichž nositelem jsou hrušky.

Přemíra sodíku v ledvinách zapříčiněna např. předusíkovanými bramborami nebo zeleninou může zhoršit funkci ledvin a ztížit jejich čistící schopnosti. Tento proces se jeví tak, jako by se sodík chtěl vracet zpět do těla, a tím zadržuje vodu v těle. Často to brzo zaznamenáme zvětšení našeho objemu. Zbavit se přebytečného sodíku není jednoduché. Signalizace, že není něco v pořádku s ledvinami, je často jednoduchá: nemůžeme během dvou dnů např. dopnout sukni nebo se začneme najednou více potit. Pak bychom měli začít více přemýšlet o našich ledvinách. Příčina může být i v nachlazení nebo v zatížení ledvin ostrými jídly. Někdy se nám ozvou ledviny i samy, a tu bychom měli naslouchat jejich hlasu.

Když již hovoříme o ledvinách, musíme se zmínit o jednom soudu, který pan páter neustále opakoval a nad kterým většina lékařů kroutí hlavou. Podle něho každá ledvina má více specifikovanou funkci oproti druhé, přestože se obecně říká, že nám jedna bohatě stačí a druhá, že je jaksi rezervní. Pravá ledvina je podle něho určena především pro zpracování některých produktů z bílkovin živočišného původu, kasein, koření apod. a levá ledvina zpracovává to, co zbylo po ovoci, zelenině atd. Dosavadní znalosti nám říkají, že obě ledviny rovnoměrně, sice v různých částech, se podílejí na zpracovávání potravy jak živočišného, tak rostlinného původu. Snad bychom při odoperování jedné z ledvin mohli k tomuto soudu přihlédnout a zejména zpočátku zbývající jednu ledvinu zvykat, že přebírá jistou specifickou funkci, která patřila dříve ledvině sesterské.

Levá strana srdeční je závislá více na naší psychice, jakmile se dostaneme do stresu, máme strach nebo lítost, může nám začít klesat tlak. Může se stát, že se levá chlopeň nedomkne pod vlivem psychické zátěže.

Jakmile se tlak zvýší nad 200, je třeba, abychom začali uvažovat o nedostatečné funkci ledvin.

Některé tuky, zejména tzv. vnitřní sádlo, mohou obsahovat vysoké množství fenolu. Fenol podporuje usazování nežádoucích látek na stěně aorty.

Fenol také poškozuje žluté tělísko v oku a může být příčinou jakési formy barvosleposti.

Porucha metabolismu zapříčiněna nedostatkem lepku vytváří podmínky pro zvýšenou lámavost kostí, kosti jsou tvrdé, avšak křehké.

Některé formy aftů mohou být vyvolány pitím mléka nebo hovězími polévkami. V tom případě lze předpokládat, že jsou herpesového nebo slintavkového původu.

Chrapot a potíže dýchání u dětí od maličká mohlo zapříčinit naloknutí se plodové vody během porodu. Což rovněž u těchto dětí může vyvolávat vysokou sedimentaci, většinou však při zvýšené sedimentaci bývá podezření, že v organismu dítěte by měl probíhat nějaký zánětlivý proces a ten v tomto případě nelze zjistit. Omezené dýchání vyvolává nedostatek kyslíku pro organismus, a následkem toho organismus nedobře zpracovává bílkoviny, které pak zůstávají v kyselině močové.

Při zjištěné artróze páteře bychom se měli v nejednom případě zamýšlet, zda se nedopouštíme chyb v našem stravování nebo zda jsme tento problém nezdědili po předcích. Poruchy ve výživě zabraňují dostatečné výživě páteřních obratlů, chrupavek, vaziva a páteřních šlach. V takovémto případě se při delším stání cítíme brzo unaveni.

Jestliže máme podezření na zánět dělohy nebo prostaty, vždy bychom měli uvažovat, zda neprobíhá zánětlivý proces v konečníku. Odtud se může tento zánětlivý proces šířit, může zasáhnout i močový měchýř a vaječníky.

Pan páter za jednu z hlavních příčin epilepsie pokládal nadměrné užívání pepře našimi předky. Pepř je v podstatě nestravitelný, je to jen chuťová záležitost. Působí na nadledvinky, odtud se vliv přenese na parasympatický nervový systém, dojde k vyvolání třesu, pak je zasažena epifyza, jejím prostřednictvím nervový systém ovlivňující dýchání. Epilepsie je v podstatě dušení, křeč, která by mohla vyvolat i smrt zadušením. Jestliže u někoho jsou dědičné dispozice, pak je třeba se zcela vyvarovat užívání pepře a ostrých jídel.

Migrenální bolesti hlavy pan páter přirovnával k bolestem revma-tickým. Bolesti mohou nastat po konzumaci velkého množství ovoce, kávy, nebo čokolády a po sladkostech. Jestliže přes den vypijeme několik káv a navíc si je silně osladíme, připravujeme si optimální podmínky pro migrény.