INFORMAČNÍ POLE

Už v Bibli se můžeme dočíst:

„Nic nebude zapomenuto a suttou měrou vše bude zváženo, v okamžiku posledního soudu.“

Toto tvrzení z Bible bychom mohli chápat jako jistý etický apel a vyhrůžku pro ty, co se nechtějí podřídit vžitým pravidlům vyplývajícím z přirozených vztahů nutných nejen pro soužití, ale především proto, aby lidstvo mohlo vůbec přežít. Experimenty z psychotroniky nám k výše uvedenému biblickému konstatování přinášejí mnoho zajímavého.

Pan páter, když si chtěl vyjasnit složité případy svých pacientů, tak často zjistil, že teze, kterou vyznával – nemoc je nerovnováha mezi prostředím a organismem – je sice většinou platná, avšak vždy s ní nevystačil. A tak, chtěl-li pacientovi plně pomoci, musel nezbytně počítat také s jakýmisi prohřešky na těle i na duši, kterých se za svého života dopustil. A ty samozřejmě po nás na věky věků zůstávají. Stále slyším jednu jeho charakteristickou diagnózu:

„Ty potíže, co máte se sluchem, tj. kanonýrská hluchota. Jděte domů a zeptejte se maminky, zda dědeček nebyl u kanonýrů za 1. světové války, tj. před tím, než se vaše maminka narodila.“

Samozřejmě, že jsem si vzal od příslušného pacienta jeho adresu, abych se s ním mohl co nejdříve spojit a potvrdit si pravdivost vyneseného soudu panem páterem. Vnuk byl skutečně dědičně postižen zeslabením sluchu po svém dědečkovi, který si tento neduh přinesl z první světové války.

Řekněme si tedy něco podrobněji o nezničitelném rezervoáru informací. Citliví lidé, a také mnozí z nás, jsme učinili zkušenost, že přicházíme na místa, kde je nám dobře. Samo prostředí je jakoby na-impregnováno pohodou. Jsou místa, kde máme pocit úzkosti nebo strachu, aniž si uvědomujeme proč. Zvířata jsou v nich neklidná, koně se na takových místech plaší. Pak se třeba dozvíme, že se tam stala vražda, nebo jiný hrozný čin.

V každé zemi jsou poutní místa, kam lidé chodí s vírou, že jim na těchto místech bude pomoženo nebo, že na nich načerpají sílu. Víra a přesvědčení všech příchozích v tato místa tam již zasetou víru a přesvědčení o pozitivní pomoci jen posilňují. Před třemi lety jsme viděli v televizi, jak odjíždí vlak s postiženými dětmi i dospělými do hurd.

Ptali se kněze, který tento vlak doprovázel, co si od tohoto zájezdu slibuje. Odpověděl hezky a pravdivě:

„Nečekám žádné zázraky, ale věřím, že se vrátí posilněni, aby mohli dále nést své utrpení.“

Na tomto případu vidíme, jak dobrá informace, upřímná víra mnohokrát znásobena, je schopna pomoci i ostatním.

Známý americký filozof a psycholog, W. James, rok před svou smrtí na základě svých dlouholetých experimentů v oblasti psychotroniky začal uvažovat o kosmickém vědomí a dospěl k přesvědčení, jak sám říkal, pevnému jako dogma:

„Všechna lidská vědomí jsou jako ostrovy uprostřed moře, nebo stromy v lese. Ostrovy jsou spojeny dnem oceánů a stromy splétají své kořeny v temnotách země, právě taková je kontinuita vesmírného vědomí s naším.

Cizí vlivy přicházejí z onoho vesmírného vědomí a vnikají v lidské vědomí. Vše svědčí o společné závislosti.“

W. James dovozuje, že jsme nuceni uvažovat o „panpsychickém“ pojetí vesmíru. W. James navrhoval zavedení termínu kosmické vědomí.

C. G. Jung uvažoval o kolektivní, genetické a archetypní paměti. Indové mají učení o akaše, ve které je všechno uloženo, nejen to, co bylo, ale i to, co bude.

Náš B. Kafka na návrh své pokusné osoby začal používat termínu protonace.

Do protonace se ukládá vše, co se kdykoliv událo, třeba i spadnutí kamene ze skály. Ale také i vše, co jsme si kdykoliv mysleli. Proto ne náhodou mnohá náboženství uznávají, že hřešíme nejen skutkem, ale i myšlenkou.

Když se Kafka ptal subjektů, tj. svých pokusných osob, odkud čerpají informace, dostal odpověď:

„…z protonace, všechno je uloženo v protonaci, a ta nás obklopuje a prostupuje.“

Kafka na základě tohoto sdělení pak definoval protonaci: „Je to látka, která není ani hmotné, ani duchovní podstaty. Je čímsi mezi tím. Je starší než prahmota, kterou prostupuje, a má nebývalou schopnost. Přesně do sebe otiskuje veškeré činy a myšlenky, představy a události, které se staly kdekoliv a kdykoliv na světě. Za pomocí subjektu lze v protonaci spatřit děje dávno zašlých věků naprosto věrně jako v současnosti.“

Kafka experimentálně mnohokrát prokázal, co bylo již dávno v Bibli, jak jsme řekli v úvodu kapitoly.

Moderně jsme pro tento věčný a pro mnohé až k zlosti nepříjemný „záznamník“ začali používat termínu informační pole. Předpokládáme, že určité agens, které si dnes netroufáme blíže specifikovat, je schopno objektivně uchovávat záznam dějů odehrávajících se v přítomnosti, ať již jsou vázány na živou nebo neživou hmotu. Odečítat informace z tohoto pole může organismus na určitém stupni vývoje. Při odečítání a interpretaci informací z informačního pole hraje nemalou roli sugesce, autosugesce, vzdělání a kulturní tradice, ze které subjekt i ostatní přítomní pocházejí. (Viz obrázek II.)

Jiná situace nastává, jestliže je subjekt hypnologem uveden do nejhlubších stavů hypnózy a když dochází k přímému nazírání duše. Pak tato determinace vázána na kulturní prostředí odpadá.

Obdobně uvažuje C. A. Mace, který předpokládá existenci „psychického éteru“, jímž se šíří „myšlenkové vlny“ a v kterém se uchovávají stopy odehraných událostí.

Informace se nevyjadřuje o podstatě tohoto „psychického éteru“:

„Osobně jsem toho názoru, že mohu s dobrým svědomím vědce před pokládat existenci jakéhosi prostředí, jež zachycuje záznamy všech možných událostí, jež pak později nebo někde jinde může produkovat těmto událostem odpovídající efekt. Nemusíme se tázat: Jaká je vnitřní podstata tohoto prostředí, nemusíme se zatím ani tázat, jak svůj účinek vykonává. Toto předpokládané prostředí vlastně potřebuje být nadáno pouze jednou vlastností, kterou očekáváme u hypotetických veličin – vlastnost vykonávat právě to, co předpokládáme, že vykonává.“

Stojí ještě za zmínku, že starší fyzici pracovali s pojmem éter, který měl být Einsteinem vyvrácen. Dnes se však ukazuje, že zatím vyvrácen nebyl a doporučuje se s ním znovu počítat v úvahách současných fyziků. Tento fakt se stává zejména aktuální dnes, kdy se stále více současná fyzika přibližuje filozofii a kdy kvantová fyzika nedeformovaná Caprovým Taoismem se stále více hlásí ke slovu.

Uvědomění si existence informačního pole nás vede k poznatku, že pojem ekologie bychom měli rozšířit i o oblast spirituální sféry.

Nedýcháme jenom svěží, či zamořený vzduch, ale kromě toho rezonujeme nebo jsme v disharmonii s dobrým nebo nedobrým informačním polem.

My víme, že můžeme v některých směrech zlepšit naše ovzduší účinnými filtry, „pračkami vzduchu“, pokud na ně budeme mít. Ze můžeme přispět k očištění našich řek. To snad ještě můžeme poněkud zvrátit. Ale kromě toho se nám bezohledný technický rozvoj postaral o děje nezvratné, aspoň pro několik generací:

·         nebezpečné ztenčení ozonové vrstvy

·         skleníkový efekt

·         zvýšenou radiaci

·         znečištění podzemních vod.

Ve výčtu bychom mohli samozřejmě pokračovat, ale myslíme, že to prozatím stačí.

Ta horší doba je teprve před námi. Nebudeme za chvíli stačit urychleně posilovat náš organismus vhodnými biostimulátory, tj. posílit ho tělesně, ale budeme ho muset posílit především duchovně, abychom nezačali propadat zoufalství.

Proto se musíme začít starat o naši duchovní sféru, do které jsme zašili a zaséváme nepřetržitě mnoho zla a nenávisti. Je na čase, abychom se sami rozvíjeli v harmonické osobnosti, abychom mohli pozitivně ovlivnit spirituální sféru našeho věčného informačního pole.

Od existence informačního pole odvozujeme také koncepci, kterou jsme nazvali ekologie z druhé strany. Tato koncepce stojí na dvou pilířích:

·         na spirituální sféře, jako součástí informačního pole

·         na mobilizaci rezerv lidského organismu všemi prostředky, které mu umožní přežít důsledky našeho hazardního přístupu k přírodě. Jiné cesty před sebou nemáme. Staré úsloví: „Ve zdravém těle zdravý duch“ doplňujeme druhou nezbytnou polovicí, „se zdravým duchem za zdravé tělo“.